A je to tu. Srpen se překulil do druhé půle a já už zase prožívám hořkosladký smutek z konce léta. Předevčírem jsem se probudila a šla jsem jen v županu pověsit prádlo na dvorek, když jsem to poprvé pocítila – studenej svěží vzduch, kterej jako když jde z hor a voní po zimě. Pomyslela jsem si, že jsem to léto děsně promrhala, že jsem nebyla ani na dovolený, ani se nekoupala na přehradě, ani jsem netančila bosá u ohně, a začalo mě bolet na hrudi a padla na mne melancholie.
Ne snad, že bych neměla ráda podzim. Podzim je skvělej. Burčák, elegantní kabáty, klobouky, dýňová polívka, na zahrádkách u kaváren se sedí v dekách, hokej, klubová sezona (v listopadu v jednom týdnu koncert Pixies a Cigarettes After Sex, bože!), spadaný listí, romantika u krbu, kluci ve vysokejch botách, čtení u okna, za kterým prší, až se u země dělají bubliny. Jenže léto je léto a s jeho závěrem jakoby u mě končil jeden životní cyklus.
Mám teorii, že tyhle pocity jsou ve mně zakořeněný od dob povinné školní docházky, a že rozhodně nejsem sama, kdo chytá na konci srpna depky, a to i když máme školu dávno za sebou a nehrozí nám, že nás za dva týdny zase bude šikanovat učitelka, která zažila vrchol kariéry za reálného socialismu, věčně ožralej školník a smradlavá práskačská uklízečka. A to já ještě byla premiant a šprt, nechci ani pomyslet, co dodnes prožívá takovej Kuba Pánek, kterej na základce dvakrát propad a kterýmu v první třídě jedna stará komunistka zlomila o záda obří dřevěný pravítko, no tohle někdo udělat mýmu dítěti, tak mu přijdu do školy zlomit o záda lopatu. Pamatuju si, že když jsem byla malá a nechtěla jsem jít do školy, naši mi říkali, “Počkej, až budeš chodit do práce, to si ještě řekneš – Kéž bych zase mohla chodit do školy!”, k tomu ovšem nikdy nedošlo, a den, kdy má noha opustila akademickou půdu Karlovy univerzity, kde jsem na druhý pokus získala magisterský titul, považuji za jeden z nejúlevnějších okamžiků v životě.
Abych ten blbej pocit zahnala, šla jsem se projít na Čerňák do obchodního centra, jen pro zajímavost, rozumíte, ziistit, jestli náhodou nemají něco pěknýho, ale ti sadisti tam měli leda tak velký rozjásaný plakáty s nápisy “Hurá do školy!”, no chtěla bych vidět školáka, kterej by si v souvislosti s návratem do školy pomyslel “Hurá!”, jen se zeptejte Kuby Pánka, takže jsem si koupila novej klobouk s širokou krempou, abych měla co nosit v září do kavárny, a šla jsem domů.
Večer jsem vyrazila na Letní tlení, venkovní koncert Vypsané fixy na Střeláku, trochu jsem se pískla a pak jsem tančila v noci bosá u Vltavy. Ráno jsem si zabookovala na září letenku do Porta, abych si to léto trochu prodloužila, čímž mohu odškrtnout další položku ze seznamu, koupání mám stylově naplánované na neděli na Divoké Šárce, a letní lásku už mám pro tento rok taky odbytou. A vlastně už se na ten podzim docela těším.