Chodím se starší dcerou na dermatologii. U Mariánky se objevilo vitiligo, a tak pravidelně dojíždíme na jednu pěknou kliniku, kde jí pomáhají projevy zmírnit. Léčba spočívá v osvětlování míst, v nichž z kůže mizí pigment, a v doufání, že se místa postupně...
“Ničeho nelituj,” zní taková ta otřepaná fráze, kterou vám statečnější a úspěšnější lidi říkají, aby vás namotivovali, protože c’est la vie, carpe diem, co bylo, bylo a netřeba se nimrat v minulosti, jenže já jsem ten typ člověka, který někdy lituje i toho,...
Facebook na mě jednou za čas vyplivne vzpomínku na zážitky, které jsem měla potřebu sdílet se svým okolím skrz sociální sítě. Někdy jsou to vzpomínky pěkné, někdy úsměvné, některé rovnou mažu, protože v korektnější budoucnosti bych na jejich základě mohla přijít o...
Miluju televizi. Zvláštní, takhle to napsat na blog, který jsem kdysi v minulém životě pojmenovala Divoké deníky. V minulém životě, v němž jsem televizi ani neměla, protože jsem žila zajímavý život a po večerech jsem měla k dispozici daleko lepší zábavu, než je sezení...
O posledním sněžném víkendu jsme vzali s Winem děti na sáňky. Kolem nemáme žádné kopce, děti jsme jen hodinu potahali po zasněžené cyklostezce a díky tomu jsme také zjistili, že letos rozhodně nepojedeme na hory. Abyste věděli, jak to u nás vypadá, když jdeme v zimě...
Byly časy, kdy ve mně zvířecí vzory na oblečení vzbuzovaly odpor. Tygří a zebří pruhy mi připadaly laciné a nevkusné, jenže po třicítce jsem asi zaslechla volání divočiny a zvířecí vzory najednou mému oku vysloveně lahodí. Jestli to je vytříbením vkusu nebo naopak...
