Vyberte stránku

Když odstrájím vánoční stromeček, jsem smutná. Vždycky mi pak připadá, že je bez něj obývák prázdnej a strohej, a stejně tak je to se světýlkama do oken a vánoční výzdobou. A vůbec, myslím, že jsou Vánoce načasovaný trochu blbě. Nikdy na ně nenapadne sníh, například. Osobně bych je posunula do půlky ledna, to už totiž většinou nasněží (dokonce i v Praze) a navíc bychom měli celej prosinec na těšení, na procházky osvětleným městem a na svařáky u stánků. 

Celej život jsem milovník Vánoc par excellence. Mám vánoční playlist, na období svátků se ladím čtením tematických knih a sledováním vánočních filmů, vlastním hned několik vánočních svetrů, každý rok iniciuji výlety na adventní trhy, už od listopadu mi doma visí výzdoba, peču cukroví. Letošní Vánoce byly ale poněkud náročné a abych pravdu řekla, úplně jiné, než jsem si představovala. 

Osmého prosince jsem měla termín porodu druhé dcery. Do vánočních příprav jsem se tedy vrhla s bolavými zády, třísly a rozměry zaoceánského parníku. Dárky jsem prozíravě pořídila už během října, zbývalo tedy hodit do pucu obydlí a napéct nějaké dobroty. 

Pokud máte děti, asi víte, jaké to je, uklízet s batoletem v domě. Je to úplně na hovno. Za dvě hodiny totiž není poznat, že jste vůbec uklízeli. Já bych se přes ten bordel strašně ráda přenesla, jak mi to raděj maminkovský weby a skupiny na facebooku, však se hlavně musím věnovat dítěti, hlavně, že je spokojené, ale mě prostě žití v tom chlívku stresuje. A před Vánocema, kdy chce mít každej svůj byteček hezky načančanej, mě to stresuje dvojnásob. All I want for christmas is paní na úklid, bohužel ale máme hypotéku a Win všechny peníze “navíc” investuje do nákupu Bitcoinu a akcií, takže bych si ji mohla dovolit (tu paní) tak na hodinu týdně, a za tu hodinu by nám nedala do pucu ani kuchyň. 

I s efektem vánoční výzdoby je to sporné. Dekorace totiž batole nesmírně lákají, ale ne tak, aby je v poklidu obdivovalo, kdepak, batole je vidí jako přitažlivé nové hračky, které se navíc blýskají a blikají. Světýlka do oken byla naštěstí mimo Panenčin dosah, ne tak samotná okna. Mou vizí bylo namalovat na sklo křídovou fixou vánoční výjevy a zimní zvířátka. Panenka chtěla samozřejmě malovat taky, takže chvíli vylepšovala moje pokusy, pak tvořila abstraktní obrazce, nakonec ještě nezaschlou křídu rozpatlala po okně a po podlaze a šla škodit jinam. Můj znetvořený pokus o polární lišku jsem hadrem smazala a do dalšího kreslení už jsem se nepouštěla. 

Na parapetě v obýváku jsem vytvořila skutečně skvostné zátiší s decentním stříbrným andělským zvoněním, které jsem doplnila dřevěnými figurkami chlapečka a holčičky v severském stylu ve veselých červených šatečkách. Jenže parapet je přístupný z gauče a zatímco jsem dekorovala jinde, Panenka už s figurkami předváděla tanečky, pusinkování a chlapečkovi urvala botu, což stoicky okomentovala “už ťape bos”, a to měl ještě štěstí, že nemusel ťapat bez nohy. Během svátků jsem figurky nacházela na rozličných místech v domácnosti, zřídkakdy však tam, kam patřily. Andělské zvonění jsem počátkem adventu schovala do krabice na některé z následujících Vánoc, protože ho Panenka rozebrala na součástky. 

Na televizní stolek přišly lucerničky, větší i menší, ve kterých jsem se setměním zapalovala čajové svíčky pro vytvoření romantické atmosféry. Panenka si obzvlášť zamilovala lucerničku ve tvaru malého domečku, kterou si pověsila na řidítka domácího odrážedla a jezdila s ní po bytě jako svatojánský brouček. Pak si i přes mé varování sáhla na svíčku a bylo z toho velké mrzení. Lucerna se na neurčitou dobu ztratila a na Boží hod se vynořila v krabici s hračkami. Starožitný betlém po prababičce jsem prozíravě umístila na krb, který je dostatečně vysoko.

Ale když mi Winston opakovaně přivřel do balkonových dveří můj nejkrásnější a nejdražší vánoční řetěz z Butlers, a to tak, že z něj orval barevné kuličky, jenom proto, že musí chodit co půl hodiny kouřit a když zavírá dveře tak nedává pozor, už jsem se fakt naštvala a křičela na ně na oba, že týhle rodině prostě nemá cenu dělat hezký Vánoce, protože si ničeho nevážej, čímž jsem sama tu atmosféru o dost vylepšila.

Alespoň pečení perníčků mělo úspěch. Panenku bavilo válet těsto i vykrajovat, osmého prosince dopoledne jsme perníčky společně upekly, ještě ten večer jsem je u sledování Anděla Páně ozdobila, v jednu v noci jsem odjela do porodnice a v šest hodin se mi do nádherného zasněženého rána narodila Sněhurka, čímž moje vánoční přípravy pro loňský rok skončily.

Po návratu s miminkem byly moje priority jiné, snažila jsem se hlavně co nejlépe zvládnout novou situaci, kdy máte najednou místo na mamince závislé dvouleté holčičky ještě na mamince závislou novorozenou holčičku, což, abych pravdu řekla, je těžší, než jsem si dovedla představit. 

Když nastal Štědrý den, nová členka rodiny ho celý probrečela, protože ji bolelo bříško, Panenka střídavě propadala záchvatům vzteku a hyperaktivity, jelikož jsem jí nechtěla dopřát pátý hrnek kakaa, a zatímco večeři připravil Winston výtečnou a jakž takž v klidu jsme ji zvládli sníst, při rozbalování dárků už jsem se jen neúspěšně snažila malé ulevit od bolesti a nějak ji uklidnit. Panenka si stěžovala, že ji ze sestřina breku bolí ouška, celé to bylo neslavnostní a nefotogenické, holky jsme s brekem uspali až kolem desáté hodiny, pak jsme se svalili na gauč a já neměla náladu ani na jeden díl Zaklínače na Netflixu, protože jsem byla unavená, nevyspalá a celá rozčarovaná z toho, jak tyhle Vánoce vypadaly, když přitom každej říká, že Vánoce s malejma dětma jsou úplně nejkrásnější. 

Na Boží hod nasněžilo. Dali jsme si procházku čerstvým sněhem, potom jsme se váleli u televize a jedli cukroví a bylo to trochu lepší. Při vzpomínce na předchozí den jsem si připadala jako kráva, že jsem byla naštvaná, že moje Vánoce nebyly instagramově vyvoněný, když mám přitom doma to, co jsem vždycky chtěla. Skvělýho manžela a dvě zdravý děti. 

Ale za rok vám garantuju, že dám ty světýlka i na balkon, všichni se u toho vyfotíme, budeme krásný, taky pojedeme na adventní trhy do Vídně a do Drážďan, na Štědrej den budeme usměvaví a šťastný, a běda jim, jestli mi tu výzdobu zase zničej.