O víkendu jsem zjistila, že v Česku není možné anulovat sňatek, ne, že bych to sama potřebovala, ale kdyby jo, měla bych smůlu, mám o tom zaručené informace.
S Luisou jsme se poprvé vypravily navštívit nový přírůstek do naší smečky, Lotčinu dvouměsíční dceru Alfu. Samozřejmě jsme jely i za Lotkou, dárky jsme ale přivezly jenom Alfě, na to si holt jako matka bude muset naše kamarádka zvyknout. Po návratu z výletu jsem, ovlivněna Alfinou roztomilostí a Lotčinou spokojeností, mámě říkala, že už bych jako klidně taky měla dítě, a že je pěkně blbý, že až ho mít budu, nebude se moct s Alfou kamarádit, protože Alfa už bude velká, a že doufám, že na mě počká aspoň Luisa nebo Sisina s Kofilou, a že jsem v depresi, protože ani nemám s kým zabřeznout, a že už bych se taky chtěla vdávat.
„No hele, mladá Joudová se vdala, ale žádná svatba snů to asi nebyla, měli to v Žitavě v hospodě.” Pomyslela jsem si, že svatba snů pro mě znamená, že vůbec nějaká svatba bude, ale máma pokračovala: “A asi se prej brzo zase rozvede. Říkala to babička Divoká.“
To mě dorazilo. Nedovedla jsem si představit, že se o rok o dva mladší asociální Joudová kromě své matky stýká s nějakými dalšími lidmi, tím spíš ne, že si najde kluka. Na mou otázku, kde že toho manžela splašila, neuměla máma přesně odpovědět, jisté ale bylo, že rodiče ženicha se o svatbě dozvěděli až po měsíci a způsobilo jim to těžkou újmu. Další věc, která mě zanechala v úžasu: dozvědět se o svatbě dítěte až za měsíc? V Kostelci??? Já kdybych se tajně vdala, a mohlo by to bejt třeba na Havaji, moje máma by to věděla do dvou hodin, neptejte se mě jak, prostě by to zjistila, pak by mi po telefonu strašně vynadala a pak by se mnou rok nemluvila, protože by byla dotčená, že jsem ji nepozvala, ale ne všechny rodiny zřejmě mají tak rozvinutou komunikaci, jako ta naše.
Ženich se po svatbě hned nastěhoval k Joudovejm, asi po měsíci ho ale přestalo být vidět. Babička Divoká s Joudovejma prakticky sousedí a tak jí to bylo divný, když tedy potkala mladou Joudovou v krámě, jala se zjišťovat, co a jak.
„A mladá paní, jak se daří v manželství?“
„Výborně, manžel je moc hodnej, nechce, abych chodila do práce, že mě uživí a ať jsem doma. Zrovna teď je na Moravě a pomáhá při žních.“
No bodejť, pomyslela si babička, tvoje máma taky celej život na práci nešáhla a chudák táta musel mít ve fabrice dvě píchačky, aby to všechno zvládnul. Jenom ty žně jí přišly divný, protože tušila, že na Moravě už musí bejt v půlce září dávno sklizeno. Verzi Joudové si tedy raději ověřila u spřátelené sousedky, která jí vypověděla úplně jiný příběh.
Jak už víme, ženich pojal Joudovou za manželku bez vědomí svých rodičů. Když se k nim tato radostná novina po měsíci donesla, zastavilo před Joudovejma auto, vystoupil běsný otec ženicha, nechal si syna předvolat, venku ho pofackoval, naložil a odvezl domů. Od té doby mladého muže nikdo neviděl. Ženichovi rodiče, kteří nechtěli dopustit, aby se jejich jediný syn udřel k smrti, poté usilovali o anulování sňatku, načež zjistili, že to není možné a že v úvahu přichází jedině rozvod. Chudák mladá Joudová teď musí vykládat, že její manžel odjel za prací, a já tuším, že na té Moravě pravděpodobně zůstane i na vinobraní.
Připomnělo mi to jednu starší Náčelníkovu historku. Tomu se podobně vytratil soused, a když se po něm Náčelník začal u jeho manželky pídit, protože soused mu stále nevrátil vypůjčený křovinořez, sousedka mu sdělila, že Honzik odjel do Německa na montáž a že se vrátí až za půl roku. Náčelník se divil, že by nepříliš šikovného a nepříliš pracovitého Honzika mohli zaměstnat zrovna v Německu, kde se musí makat, a taky ho trápil ztracený křovinořez, a tak se po sousedovi poptal v místní nálevně. Tam se dozvěděl, že Honzik sedí v krajské věznici za šméčka s neproclenými cigaretami.
A tak jsem si říkala, jak bylo ode mě neprozíravé, že jsem známým po pár zvídavých dotazech přiznala, že můj vztah s Tetovaným už není aktuální. Úplně klidně jsem jim mohla říct, že je na montáži v Indii a posílá mi korálkový náramky. A nebo že sedí za ublížení na zdraví, každej, kdo ho někdy viděl, by mi to musel uvěřit. I to by totiž bylo lepší, než aby přemýšleli, jak je možný, že se na mě vyfláknul další chlap, a že už je to teda ňáký divný.
V září se ale chystáme s Luisou do Berlína, tak si tam nechám na poště orazítkovat nějaký pohledy, ono se to ještě může hodit.