Tak jo, muselo to ven. Menstruace u nás není tabuizované téma. Všichni od poměrně útlého věku víme, že něco takového v ženském těle probíhá, jisté povědomí o těchto pochodech má samozřejmě i mužská část populace. Asi nebudou vědět všichni přesně, co se po dobu cyklu uvnitř děje, ale to nevadí, já taky nevím, jak opravit pračku, protože se mě to prostě netýká, stejně tak nebádám po zákonitostech ranní erekce, a koneckonců, pokud je muž zvídavý, partnerka nebo kamarádka mu tyto věci určitě ráda osvětlí. Co mě ale točí k nepříčetnosti je způsob, jakým se v Česku menstruace prezentuje.

Sedím si takhle večer u televize, pohodička, a najednou na mě zaútočí ta naprostá trapnost reklam na vložky a tampony, úplně mě prostoupí a já se snažím sama před sebou předstírat, že tam vůbec nejsem. Skupina šesti mladých žen tancuje v baru v těsných bílých kalhotách, s úsměvem se kroutí kolem barových stolků a přiblblými úsměvy dává najevo, že tohle je jejich večer.

Hele, nikdo aspoň trochu soudnej si v době periody nevezme těsný bílý kalhoty, protože jednak máte nafouklý břicho a vypadáte jako přezrálá cuketa, jednak si tu bílou barvu prostě fakt nelajznete, i když naposled jste protečení tamponu zažily někdy v osmičce, když jste nepravidelně menstruovaly sotva půl roku. A opravdu přesně nevím, co dělají jiný holky, když to dostanou, ale já většinou zdechám doma, protože první den se cítím, jako kdyby mě někdo zmlátil, a druhej den mě bolí všechny svaly v těle jak po velmi intenzivním tréninku, tancovat v baru kolem stolku by mě teda ani nenapadlo. Třetí den už je v pohodě, to už jsem schopná normálně fungovat, ale ty první dva dny jsem regulérně zralá na neschopenku.

Nebo ta nová reklama z mhd. Buchta to dostala, nastoupí do tramvaje, a protože má na sobě super vložku always (jejich reklamy jsou na mém pomyslném žebříčku trapnosti opravdu hodně vysoko), sedne si na sedačku, ale má pocit jako by seděla na nadýchaném růžovém křesle z obláčků, přičemž nasadí výraz blaženého idiota. Já když to dostanu a jedu do práce tramvají, tak většinou visím v uličce na madle, připadá mi, že mi každou chvíli praskne hlava a přeju si, aby všichni kolem zašli na úbytě nebo proboha aspoň nekvákali tak nahlas.

Nejvíc překvapivý na tom je, že tyhle stavy zažívám teprve posledního půl roku, kdy neberu hormonální antikoncepci. Tu jsem si nechala napsat poprvé v šestnácti letech a jen s jednou přestávkou jsem ji brala do sedmadvaceti. Pak jsem se nechala zmanipulovat výstražnými články, že je hormonální antikoncepce zlo, a po pečlivém zvážení a s podporou partnera jsem se na to prostě vykašlala. Do tý doby jsem povýšeně tvrdila, že mě se žádné výkyvy nálad netýkají, že na sobě vliv cyklu nijak nepociťuji, že můžu úplně v pohodě dělat celej měsíc, co chci, a když se mi náhodou menstruovat nehodí, klidně si vezmu další platíčko bez týdenní přestávky a o měsíc si to odsunu. Nebo o dva.

Jenže hovno hovno, slavný soude. Hormonální výkyvy se mě netýkaly, protože ve mně žádný neprobíhaly, po prášcích jsem byla prostě a jasně utlumená. Když totiž polykáte pilulky proti početí, v pravém slova smyslu ani neovulujete, ani nemenstruujete. Jste celý měsíc ve stabilizované hladině, nic moc vás nebolí ani v týdnu, kdy vysadíte, nejste nervózní, podrážděné, unavenější ani lítostivé. Když ale prášky přestanete brát, všechny procesy začnou nanovo a z vás se stane uzlíček hormonů. A je to naprosto normální. Proto mě točí, že se tady všichni vesele tváříme, že nás menstruace nijak neovlivňuje, před okolím předstíráme její neexistenci a děláme, že jsme pořád stejně v pohodě a cool, i když bysme se třeba radši válely doma na gauči a koukaly na filmy. A reklamy na tampony nám drze sdělují, že tohle období je pohodinda a vlastně ideální čas, kdy vyrazit s kámoškama pařit do města  nebo nedej bože cvičit, že s jejich výrobky můžeme dělat cokoliv, co budeme chtít.

Největší sranda na tom je, že já většinou vůbec nic dělat nechci, a tak bych ocenila reklamu, která by mi řekla “Hele, víme, že se cítíš fakt blbě, ale naše tampony ti to aspoň trochu ulehčej a ty budeš mít klid na ležení a jídlo, než se dáš zase do cajku a na měsíc na nás zapomeneš.” A taky bych se chtěla zbavit těch výčitek svědomí za to, že když to dostanu, radši se místo běhání nebo kola válím doma, protože se sice učím poslouchat svoje tělo, ale na druhou stranu se kvůli svojí “lenosti” (naschvál v uvozovkách) cítím blbě a dokonce i trochu nedostatečně. A vím, že některým mým kámoškám naopak pomůže, když si zacvičej, ale mně ne. Bylo by prostě fajn, kdybychom si my holky uměly přiznat, že se nám vesměs všem děje to samý a abychom si to zbytečně nedělaly těžší.

Jo, a prej teď vzniklo nějaké extrémní feministické hnutí, kdy ženy nepoužívají při menstruaci vložky, protože krvácení je přirozený a proto bychom ho neměly skrývat. Chtěla bych jen uvést na pravou míru, že to nejsou feministky, ale blbky, které dělají feministkám celého světa jenom ostudu a jsou jedním z důvodů, proč je teď feminismus skoro sprosté slovo.

PS: Pokud vám připadá, že je článek napsán v poněkud ostřejším duchu, nemohu za to. Psala jsem ho právě během inkriminovaných dvou dnů.