Vyberte stránku

Na festivalu Pohoda budou hrát Alt-J. Vysoká hipsteřina. Králové moderního popu. To znamená, že taky musíme hrát na festivalu Pohoda. Ne, že bysme byli králové moderního popu nebo hipsterů, ačkoliv já i Felix vlastníme plátěnou tašku a znají nás kavárníci po celém Karlíně a Majk si pěstuje solidní plnovous, ale kdo hraje na festivalu, má vstup zadarmo. Netřeba to dále rozvádět.

Naše kapela stagnuje. Jako první jsem si to uvědomila já, ale Felix souhlasí. Co si myslí náš basák Majk není známo, protože moc nemluví a opakovaně tvrdí, že on je jen “side man”. Hrajeme málo a chodí na nás vlastně jen kamarádi, což je super, ale člověk si někdy říká, jestli nechodí právě jen proto, že jsou kamarádi. Potřebujeme s tím něco udělat. Chceme se muzikou živit, a když ne úplně, tak aspoň částečně. A jak už víme, sami to nezvládneme. Proto přišla řeč na angažování manažera. Já osobně si ovšem myslím, že bysme měli angažovat spíš trenéra.

Poslední měsíce mě fascinuje trenér Sparty David Holoubek, a ne jen proto, jakej je to kocour (vysokej, modrookej, má tetování a podle instagramu i Vespu). Fascinuje mě, že za krátkou dobu svého působení u A-týmu dokázal s plnou marodkou postoupit ze skupiny Evropské ligy přes Southampton, Beer Ševu a Inter Milán. Holoubek to s hráči umí, mluví o nich jako o “Kostíkovi, Vašíkovi a Davídkovi”, na tréninku se furt poplácávaj po ramenou a různě se vobíraj, což jasně značí, že v týmu panuje přátelská atmosféra. Navíc je skvělý motivátor a pozitivní motivaci uplatňuje i na novináře během tiskovek slovy “To byla skvělá otázka, děkuji!”, doplněnými nadšeným výrazem, díky kterému vypadá, že se úplně těší, až vám na tu zajímavou otázku odpoví, takže se pak nebojíte zeptat se ho na kdejakou kravinu. No a někoho takovýho bysme přesně potřebovali do kapely.

Náš manažer totiž bude muset být i schopný psycholog. S Majkem by neměl být problém, ale já a Felix jsme namyšlenci se zbytnělým egem, což o Felixovi platí konstantně, kdežto u mě se namyšlenost střídá se stavy absolutního zmaru a pochybování o sobě samé a občas potřebuju, aby mě někdo ujistil, že je všechno v pohodě. Když s námi bude něco projednávat, měl by nám to správě podat. Třeba já musím být najedená a vyspalá. Felixovi je dobré zalichotit, ale ne zas tak moc. Představuji si Davida Holoubka během motivačního předkoncertního proslovu ke kapele:

“Teda Divoká, tobě to tak sluší, šatičky máš parádní, vlasy super, dej si ještě trochu tý rtěnky! A bacha… vidíš toho týpka v první řadě? Tak ten mě doslova prosil o tvoje telefonní číslo. No nedal jsem mu ho, jen ať ví, že nejsi žádná cena útěchy, ale trofej pro vítěze… ale kdybys chtěla, v podstatě už je tvůj… Tak mu i těm ostatním ukaž, že rozhodně je o co stát! Felixíčku, těším se na tvoje kytarový sólo ve dvojce, ve středu se ti to na zkoušce tak povedlo, ty kluku jeden, to si to parádně užiju, už teď je mi líto, že nemůžu pařit pod pódiem a musim tady vzadu na všechno dohlížet, no a Majku, dej si prosim tě, ten aparát o trošičku slaběji, víš, co jsme si říkali, jaká je tvoje úloha v týmu, seš srdcař, co to tmelí, ale spíš tak jako odzadu, ty si přeci nemusíš nic dokazovat, to ty jsi pravej umělec! Tak šup šup, teď si všichni plácneme a jdeme na to, a hrajeme kompaktně od začátku do konce, ne, že zase ve střední části vypustíte jako minulej tejden v Kralupech, publikum vám úplně vychladlo, nic takovýho nechci vidět!” A pak už nastupujeme na pódium, světla svítí, publikum nás miluje a my jsme motivovaní, disciplinovaní a plní adrenalinu a sebevědomí.

Sparta bohužel Holoubka jen tak nepustí, takže jsme rozhodili sítě mezi známými a jedna horká varianta nám už vyšla. Je to kluk, se kterým jsem nějaký čas randila, má několikaleté zkušenosti s prací v marketingu a dokázal mě sbalit díky tomu, že mě pomocí PR kampaně skrze naše společné známé a použitím svých skvělých komunikačních prostředků přesvědčil o svých přednostech a já pak neměla jinou možnost, než to s ním aspoň zkusit. Mám tušení, že takovejhle člověk bude pro naši kapelu učiněnej poklad, a pokud ještě zapracuje na pozitivní motivaci a umění vyjednávání s problémovými jedinci, budeme brzy všichni slavní a bohatí. Jeho první úkol: Dostat nás na festival Pohoda.

V pondělí jsem byla s Mácou a jeho spolubydlícíma v kině na Fantastických zvířatech. Bylo to vážně fantastický, zajděte si na to! Po filmu jsme si dali venku svařák, kluci si zahulili u stromečku a já jsem letos poprvé pocítila vánoční atmosféru. Snad mi to vydrží přes celej advent.