Léto je sezónou svateb, a když vám je něco kolem třiceti, pravděpodobnost, že v období od června do září nějakou absolvujete, je poměrně vysoká. My jsme letos obdrželi pozvánku hned na čtyři veselky (loni ani jedna), což je trochu ironie, protože co je lepší, než slavit velký životní krok přátel těhotná a tedy naprosto střízlivá.
Jednoho víkendu na začátku léta jsme se s Winem vypravili na svatbu mé výborné kamarádky Áni, která si se svým pohledným snoubencem řekla “ano” v nesmírně fotogenickém areálu starého mlýna u rybníka kousek za Prahou. Všechno bylo parádní, prostředí příjemné, jídlo chutné, sladký bufet plně vyhovující, nevěsta krásná a ženich mužný, na svatbě navíc byla zvýšená koncentrace sympatických lidí, se kterými bylo snadné se dát do řeči, ačkoliv jsem byla odkázána na popíjení vody bez bublin. Win si svatbu užíval po svém, putoval po areálu často nezávisle na mně se skleničkou v ruce a partou svých nových známých, které získal v kuřáckém koutku, a výborně se bavil.
Já jsem posedávala mezi prozatím ještě střízlivými dívkami a kamarádkami kamarádek a vedla umné small talks. Na svatbě se bavíte chvíli s tím a chvíli s oním, věnujete svou pozornost různým skupinkám a korzujete po areálu. Těhotným ženám ostatní většinou říkají, jak jim to sluší, což je příjemné, přestože moc dobře víte, že už vypadáte jako parník. Lidé se vás ptají, jestli čekáte kluka nebo holku a jak se bude jmenovat, takže po pátém kolečku lichotek a dotazů uvažujete, že si odpovědi napíšete na lísteček a ten si viditelně připnete na hruď. I já jsem na svatbě skrze své břicho získala nové známé a mnoho rad ohledně porodu, kojení a výchovy dětí (lepší už to asi nebude). Jedna dívka mi byla obzvlášť sympatická, byla výborně oblečená, měla super vlasy i boty, vypadala prostě báječně a pochválila mi kabelku, takže jsem hned poznala, že má vkus, a setrvala s ní v příjemném hovoru.
Jak den postupoval, byla jsem unavenější a z častého navštěvování sladkého baru se o mě pokoušel glykemický záchvat. Jasně, těhotné by se neměly cpát sladkým, ale já nemůžu víno, nemůžu pivo, nemůžu gin tonic, nemůžu tatarák, a ty vole, to už by nebyl žádnej život, kdybych si na svatbě nemohla dát ani těch dvacet kremrolí. Všichni kolem mne byli naopak rozvernější a veselejší, Win hýřil energií a když se začalo tančit, byli jsme čistě díky němu mezi prvními v kole, ačkoliv náš tanec vypadal spíš jako by Win šoupal po parketu peřiňák. Povaha hovorů se měnila a já už je nestíhala tak dobře sledovat, a věci, které přišly vtipné mým společníkům, nepřipadaly již vtipné mně. Střízlivým okem jsem měla možnost pozorovat duchovní i vzhledovou proměnu lidí kolem sebe. Jak na mne padala únava, přemýšlela jsem, že už si půjdu lehnout do nedalekého penzionu, kde jsme byli s Winem ubytovaní, a manžela nechám, aby si ještě užil zábavy, a to jsem mu taky sdělila.
Pomalu jsem se chystala zavolat si odvoz, když najednou koukám, že si k Winovi přisedla ta sympatická holka s pěknými šaty a poprosila ho o cigaretu, a pak se s ním začala hodně živě bavit, přidávala klasickou tokající mimiku, sahání si na obličej a na krk a koketně se k němu nakláněla, což jsem měla z první ruky, protože jsem seděla z Winovy druhé strany. Vůbec se mi to nelíbilo, protože mé vnitřní já křičelo, hele hele, tahle nána ti tady balí manžela, ale racionálně jsem se přesvědčila, že samozřejmě nebalí, že se mi to jenom zdálo, protože to by ta holka asi musela bejt úplně blbá, aby to na něj zkoušela takhle přímo přede mnou, a že jenom zbytečně žárlím, a to není hezké, takže abych nevypadala jako stíhačka, v poklidu jsem si odešla pro pití a možná ještě jednu kremrolku a nechala je tam spolu, však v klidu, o co jde. Jak jsem se vracela, Win mi šel naproti s očima navrch hlavy a tiše mi říkal “Ježiši, kdes byla takovou dobu? Ta holka mě normálně balila a já nevěděl, co mám dělat!”
To jsem se teda nasrala, protože se mé podezření potvrdilo. Když to říkal i Win, nemohlo jít jen o výplod mé choré žárlivé mysli, prostě mi manžela přímo před očima balila cizí holka, která mi navíc před tím byla tak sympatická a ještě mi pochválila kabelku. No bylo jasný, že spát ještě nejedu, pěkně jsem na svatební veselici zůstala, poněvadž jsem prostě a jasně chtěla mít přehled a fakt nemám ráda, když mi někdo leze do zahrádky. A když byl Win již velmi společensky unaven, odebrali jsme se na ubytování spolu a já měla radost, jak jsem to všechno uhlídala.
Druhý den jsme se v areálu ještě nasnídali a pak nastalo všeobecné loučení. Poděkovali jsme nevěstě a ženichovi, prohodili pár slov s nevěstinou rodinou a při odchodu narazili i na celou Winovu slavnou kuřáckou partu, jejíž součástí byla i koketa z předchozího večera. Když jsme k nim spolu s Winem nakráčeli a loučili se i s nimi, dívka nás nevěřícně sjela pohledem a překvapeně pronesla “Vy jste tu spolu?”
“Jo, a spolu taky odjíždíme,” ubezpečila jsem ji, a pak už jsme nastoupili do auta. Docela mě potěšilo, že holka aspoň nevěděla, že mi leze do zelí, když jsme si předtím tak hezky rozuměly, a trochu jsem jí prohřešek odpustila.
Taky je tu ovšem možnost, že byla překvapená, že jsme tam spolu, protože si jen myslela, že někdo z nás má na víc. A já nebudu pátrat po tom, kdo to je.