S Felixem jsme se vždycky těšili na to, až budeme čtyři. Tak, jako má ideální rodina mámu, tátu a dva sourozence, má v našich očích ideální kapela zpěváka, kytaristu, basáka a bubeníka, a zatímco zpěváků a kytaristů je všude dostatek, sehnat dobrýho basistu už chce veliké štěstí, o bubeníkovi ani nemluvím, protože jsou to převážně hovada a navíc chtějí hrát jen metal a hard core.
Náš Majk je basista par excellence, na rozdíl ode mě a Felixe například ví, co znamená oktáva a triola, a umí slapovat jako Flea. No a bubeníka už máme taky. Kdyby naše kapela byla fotbalovým týmem, přirovnala bych ho k brankářovi – ten nejvíc divnej, individualista v týmovém sportu. Podívejte, já bych ho doma nechtěla, ani kdybych s ním věnem vyfasovala létající koberec, ale muzikantsky je výbornej a společně zníme dobře, takže si ho asi necháme. Navíc je poměrně fyzicky přitažlivý a bude vypadat dobře na plakátech.
My, co spolu hrajeme, máme několik věcí společných. Například věčný problém s penězi. I proto nový bubeník sdílí pražský byt s Majkem. To vyvolává různá malá nedorozumění, která chlapci probírají na společných setkáních kapely.
“Hele, Zene, jsem si včera všimnul, že doprala pračka, tak jsem ji šel otevřít, a tam byly jen dvoje trenky a dvoje ponožky, no to ses posral?” Zahájil Majk konfrontaci.
“Jsem prostě potřeboval čistý prádlo na zbytek tejdne, nemám toho tolik, co ti vadí?” Bránil se bubeník.
“Ty debile, to je velká pračka na devět kilo a pralo ti to asi hodinu a půl, víš, co to žere energie? Víš, co to žere vody?”
“No a co jsem měl dělat?”
“Počkat, až toho budeš mít víc, a vyprat to najednou! A proboha, úplně ti to stačí na rychlej program na čtyřicet, dnešní prací prostředky už vyperou všechno.”
“Jsem včera slyšel dobrou písničku, je ze soundtracku k novýmu Trainspottingu a jmenuje se Silk, sdílel jsem si ji na facebook,” vmísil se do hovoru Felix.
“Tak to teda ne! Spodní prádlo a ponožky se perou na devadesát, aby se zabily všechny bakterie, a musí se to prát zvlášť od ostatního prádla!” Zvyšoval bubeník Zen hlas, až se k nám otáčeli lidé od okolních stolů.
“Jo? Tak to jsem ještě neslyšela, musim si to pustit, mi to zítra připomeň,” překřikovala jsem Zena a křížem přes stůl jsem se nakláněla k Felixovi.
“No taky jsme s Janis na tom filmu byli, ale řeknu ti, nic moc! Ale možná to bylo proto, že jsme šli až na půlnoční promítání do Oka a já jsem byl nějakej vochrápanej a furt jsem se musel soustředit jen na to, abych neusnul a…”
“Tak na to zapomeň, že si budeš prát každej den a ještě na devadesát dvoje trenky!”
“Já si budu prát jak často chci a jak často potřebuju! Nebudeš mi říkat, co mám dělat!”
“Hele lidi, a co kdybysme zašli ještě teď do Rokáče? Hraje tam jeden kámoš s kapelou, jsme to mohli omrknout.” Felix se neúnavně snažil o konsenzus.
“Já nemůžu, ráno brzo vstávám.”
“Divoká, ty vole, brzo je u tebe v kolik? V osm hodin?
“Náhodou už o půl!”
“Víte co, tohle jsem teda fakt nečekal. Divoká je frontman jak stehno. Já úplně vidim, jak jsme někde na turné, my v pokojích fetujeme s fanynkama a ona se před náma schovává ve wellnessu, aby nemusela jít pozdě spát, a aby si mohla přečíst ještě jednu kapitolu z knížky. A vy dva! Vy se tady bavíte o praní! Myslíte, že Cobain s Grohlem se spolu bavili, jak se perou trenky? Myslíte, že se Morrison vymlouval Manzarekovi, že dneska nemůže jít lejt, protože ráno vstává do práce?”
“Felixi, když já ten rokenrol potřebuju držet spíš v mezích víkendů a svátků. A měli byste jít sami, akorát bych vám odháněla holky, a to by byla fakt škoda, když má teď Zen čistý trenky.”
Kluci se tedy rozhodli jít. Při loučení si Felix vzpomněl na nevyrovnaný účet z víkendu.
“Jo hele, mám pro vás ty peníze z Žižkovský noci. Dali nám za to celkem sedm set.”
“Ty jo. To je krásných 175 korun na každého.”
“Zene, ty mlč. Na honorář nemáš nárok, protože jsem ti platila uber, aby ses tam vůbec včas dostal. Tvůj podíl beru já a společně s tím svým ho dávám Majkovi, aby mohl jet na Moravu za rodinou.”
“Super, souhlasím s Divokou a dávám svůj podíl taky Majkovi,” přidal se Felix.
“Ježiši, vykašlete se na mě. Nic si nevezmu,” protestoval dojatý Majk.
“Tak to teda ne. Peníze si vezmeš a hotovo. Já kdybych byla těhotná a sama, což se klidně může stát, tak bych taky neříkala, ať se na mě vykašlete, a ty peníze bych si vzala! Kdo je v nouzi, tomu se pomáhá.”
Odměna přes veškeré protesty putovala na správné místo. Akorát radostný lesk v bubeníkových očích jaksi pohasl. Jo, Zen. První kluk, který je se mnou kvůli penězům.