Založili jsme si s manželem eshop s francouzskou módou. Strašně jsme chtěli v něčem podnikat, jenže nejsme šikovný na ruce, takže možnost, že bychom něco sami vyráběli, byla mizivá, a proto jsme vymysleli tohle. Jestli to byl dobrý nápad ukáže až čas, nicméně se spuštěním projektu u mne propukla doslova francouzská horečka.
Ano, je to trochu zvláštní, jelikož osobně jsem ve Francii nikdy nebyla, nebrání mi to ovšem obdivovat francouzskou kulturu, módu, gastronomii a ve slabých chvílích si představovat, jak se procházím po Montmartru. Nutno říct, že návštěva té skutečné, současné Francie by mi asi otevřela oči a zbavila mě iluzí, ale já si raději představuji Paříž jako z Amélie z Montmartru, tedy v podstatě jako malebné a pohádkové místo plné kultury a krásy.
Moje mánie se už projevuje i v kuchyni. Francouzské kulinářské výtvory jsou vyhlášené, a já jsem shodou okolností před pár lety dostala od kamarádky k narozeninám francouzskou kuchařku od Apetitu, kterou dost oceňuji, protože je tam vše dobře rozepsané a v podstatě blbuvzdorné. Tedy, když opravdu dodržíte předepsaný postup, jen málokdy se vám to nepovede.
No a mně se právě takhle nepovedl Tarte Tatin.
Nejprve pár slov k historii tohoto vyhlášeného francouzského dezertu, který se vyrábí z jablek, tudíž je pro podzim jako stvořený. Příběh praví, že jistá hoteliérka madam Tatin jednou až moc upekla jablka do koláče, tak na ně položila těsto a nechala koláč péct z druhé strany, aby se jablka úplně nespálila. Od té doby se ve Francii servíruje tento koláč “naruby”. Kuchařka Apetitu recept popisuje jako snadný, takže jsem se neohroženě pustila do výroby.
Všechno šlo výborně. Jablka společně se štědrou dávkou másla a cukru karamelizovala na mé nepřilnavé pánvi vhodné do trouby, postupně chytla sympaticky zlatavou barvu, což jsem neopomněla zdokumentovat a s patřičně vychloubačnými popisky umístit na instagram, těsto bylo perfektně vláčné, následovala jsem příkladu madam Tatin a strčila koláč do trouby. Po jeho upečení jsem ho nechala chvíli odpočinout na kuchyňské lince a pak přišel závěrečný krok. Pánev jsem měla přiklopit velkým servírovacím talířem a otočit, aby koláč na talíř vypadl jablky vzhůru. Jenže já jsem servírovací talíř neměla, ani žádný jiný talíř, který by byl větší než pánev a dal se s ním manévr provést. Myslela jsem si ale, že to je přece maličkost, že ten koláč prostě normálně vyndám obracečkou a na běžný jídelní talíř ho přenesu. Jak asi tušíte, dopadlo to katastrofálně. Jelikož je těsto hodně křehké, při přendávání se mi koláč ve vzduchu rozlomil na čtyři části, jablka se při pádu rozblemcala, no pokusila jsem se to ještě nějak naaranžovat a slepit, aby to trochu vypadalo, ale nevypadalo, samozřejmě to ani zdaleka nevypadalo jako na obrázku, bylo to prostě hmota s jablky, jídelní talíř je na to malej a těsto mi přepadávalo přes okraj, od jablečno cukrové směsi jsem měla zaprasenou celou linku, a to mi ještě zbývala ta potupa, celé to vyfotit a nahrát na instagram, protože by bylo blbý, to tam nedat, když už jsem tam machrovala s tím prvním krokem.
Z nasrání jsem si rovnou objednala dva servírovací talíře, aby to příště k něčemu vypadalo, takže mě to stálo ještě dalších šest set, což se rozhodně vyplatilo. Koláč jsme samozřejmě snědli, přes ten vzhled byl výbornej, ale chlubit se s ním před návštěvou bych spíš nechtěla. Nezbývá než doufat, že s naším podnikáním to bude vypadat lépe.
Jmenuje se Z Paříže. Tak si tam něco kupte, třeba baret pro kámošku nebo svetr pro mámu k Vánocům, aby si taky mohly představovat, že se prochází po Paříži.