Než jsem v pátek odešla z práce, diskutovali jsme s Náčelníkem, která písnička od Janis Joplin je nejlepší. Náčelník tvrdí, že je to Me and Bobby McGee, která se mi taky líbí, protože tam Janis zpívá, že by “všechny své zítřky vyměnila za jediný včerejšek”, což je dost silný, vzhledem k tomu, že je to o ztrátě milého, a George R. R. Martin o tom dokonce napsal krásnou povídku (Za jediný včerejšek. MARTIN, George R. R. Zpěvy hvězd a stínů. ISBN 80-7254-909-X.). Ale já mám nejradši Piece of My Heart, protože ta píseň podle mě říká o lásce vše. Aspoň ve smyslu, v jakým lásku prožívám já.
Didn’t I make you feel like you were the only man?
Didn’t I give you nearly everything that a woman possibly can?
Copak jsi neměl pocit, že seš pro mě ten jedinej? Copak jsem ti nedala všechno, co ženská může dát? No dobře, možná že ne úplně všechno… chodila jsem na kafíčka s Maxem a s Martinem, ale když ses nasral a řekl mi, že ti to vadí, tak jsem se na to vyflákla. A to znám Martina osm let. Taky jsem vařila, když jsme byli u mě, na mé poměry víc než slušně. A dokonce, dokonce! jsem tě vzala domů, k našim, kam jsem vodila jenom Davida. Navíc to nebyla moje iniciativa. To ty ses nabídl, že přijedeš v sobotu na návštěvu, na kafe, a já z toho byla celá fialová, protože to bylo tak rychlý. Našim ses líbil, bráchovi celkem dost, i když táta naštěstí zůstal věrný svému přístupu a byl ochoten tě ve vteřině začít nenávidět, pokud bys mě zklamal, což se nevyhnutelně stalo. A neříkej mi, že já se vašim nelíbila, protože tomu bych nevěřila. Na tu návštěvu jsem se dost vyfikla a taky jsem byla vtipná a zábavná. Prostě jako obvykle.
You’re out on the streets looking good,
And baby deep down in your heart I guess you know that it ain’t right,
Never, never, never, never, never, never hear me when I cry at night,
Babe, I cry all the time!
Myslim, že to byl celkem podstatnej problém: že prostě vypadáš až moc dobře, a hlavně že to o sobě víš. Nikdy, nikdy jsem si nevybírala pěkný kluky, a dobře vím, proč. Ale když jsem tě tenkrát viděla přicházet ulicí v bílým triku, pod kterým se ti pěkně rýsovaly ramena i tetovaný ruce, říkala jsem si, “Pane Bože, to přece není možný, abych já měla takový štěstí.” Taky že není. Protože teď bych tě do toho hezkýho ksichtu nejradši majzla tupým předmětem, aby ses probral, a taky bych na tebe z dvaceti centimetrů zařvala, co to má, do prdele, znamenat? Co si to o sobě myslíš?
And each time I tell myself that I, well I think I’ve had enough,
But I’m gonna show you, baby, that a woman can be tough.
Ne, že bych o nás neměla pochybnosti. To víš, že mi přišlo přehnaný, jak jsi mě přišel zkontrolovat do Počátku, když jsem ti řekla, že tam budu s Kofilou, a ty sis musel ověřit, jestli tam fakt jsem, dorazil jsi s kámošem ještě přede mnou a pak čekal, jak se budu tvářit, až tě tam uvidím, vážně akce hodná Messerschmittu. Taky jsem si říkala, jestli lustrování mejch kolegů a námitky na mé hlubší výstřihy nejsou přece jen trochu moc. Ale v pohodě, mně by se samozřejmě taky nelíbilo, kdybys měl nadstandardní vztahy s holkama v práci.
And each time I tell myself that I, well I can’t stand the pain,
But when you hold me in your arms, I’ll sing it once again.
Jenže někdy jsi na mě byl vlastně docela hnusnej. No když si vzpomenu, jak jsi mi zakázal, abych si u tebe doma zpívala? To je jak kdybys mi zakázal dýchat. Vysmála jsem se ti, že je to jak v Půlnočním království, a že si asi budu muset jít vždycky zazpívat do panství krále Miroslava. Ale ve skutečnosti mě to mrzelo, i když jsem tomu propadala až sama doma a taky při hovorech s mámou, která mě uklidňovala a tvoje chování přirovnávala k tomu, jakej je náš táta.
Ale já jsem tě přece taky nepeskovala za to, že celý dny chrápeš a máš trochu radikální světonázor a zálibu ve zbraních, já jsem si tě s tím vším vybrala, takže jsem očekávala, že budeš takhle přistupovat i ty ke mně. Před tebou jsem samozřejmě byla v pohodě a nad věcí, poker face je základ. Vždycky ses pěkně omluvil a já oceňovala tvou sebereflexi. A když jsi mě vzal do náruče, bylo všechno v pohodě, bylo to skvělý, držet se těch velkejch pracek a usínat vedle tebe.
No, teď seš pryč a nezmohl ses ani ne normální vysvětlení, ani na rozumné odůvodnění, hrdino. Jako bych to už nezažila. Takže já si teď můžu nosit výstřhy až k pasu a klidně jít s Maxem třeba do Kozičky a vrátit se až ráno, a tobě to může bejt jedno. A ne, nenechám si narůst vlasy jen proto, že tobě se účes na Josefínu Bakerovou nelíbí. Ten účes se totiž jinak líbí každýmu, i ten milej barista z Karlína říkal, že mi to sluší, a to je ňákej stylař!
Ale kdybys přišel a omluvil se…
I want you to come on, come on, come on, come on and take it,
Take it!
Take another little piece of my heart now, baby!
Oh, oh, break it!
Tak pojď.
Pojď, a vem si
další kousek mýho srdce…